Dnes ve 21:30 premiérově dvě epizody finální série na TV JOJ!
HAPPY BIRHTDAY! John Francis Daley slaví 32. narozeniny!

David Boreanaz se ohlíží za 12 sériemi 'Bones' a svou 20letou kariérou

12. april 2017 at 11:51 | bones-czech.blog.cz |  interviews
Poprvé jste režíroval v roce 2004 epizodu seriálu Angel, od té doby jste režíroval několik epizod Bones - a byl producentem větší části seriálu. S vašimi rostoucími povinnostmi, rostla i vaše postava.
Emily a já jsme se sedm nebo osm let scházeli s Ivanou Chubbuck, proslulou hereckou trenérkou. Je velmi dynamická, co se týká tvorby a udržení té chemie. Přepisovali jsme scény a zkoušeli - rozvíjeli jsme tím naše postavy a nadchli scénáristy. Původně chtěli vážný seriál ve stylu Akta X, ale my se chtěli zaměrit na postavy. Vyhráli jsme, protože jsme nepovolili a lidem se to líbilo. Jsme na to pyšní.

Jaký máte pocit z toho, že Bones končí po 12 sériích?
Cítím se dobře. Natáčet seriál 12 let je hodně tlaku. Spadne vám z ramen tíha a uvědomíte si, jak těžké je natočit jednu epizodu, jeden den práce, tvorba těch momentů. Přijde mi nemožné, že už je to tak dlouho, a hodně to letí. Je to jako tornádo, hurikán. Mám za sebou tři seriály, to je 20 let práce v televizi - to je hodně hodin!

Co se vám líbilo na hraní Bootha, a co pro vás znamená se s tou postavou rozloučit?
Když jsem to četl, hned mě napadl film Honba za diamantem, a to jsem i řekl Gail Bermanové [výkonná producentka Buffy a Angela, a generální ředitelka zábavy pro Fox Broadcasting Company v letech 2000-2005]. Byla radost pracovat s Hartem Hansonem, showrunnerem, který byl otevřený tvůrčímu úsilí, kreativním možnostem a vlastnímu tvůrčímu vyjádření. V přístupu "podle mého nebo vůbec" není žádné umělecký projev, a je to trochu šílené a masochistické, podle mého názoru, takže jsem miloval možnost pracovat s někým, kdo měl politiku otevřených dveří, kdo dovolil postavám prospívat v takovém prostředí a nechat mě zajít do míst, která byla zábavná, dynamická a improvizačně odlišná. Vždy jsem s Hartem měl koš plný triků a metafor.

Booth byl neřízená střela pod kontrolou. Jeho profese mu dávala nestabilní prostředí, a on ho přitom musel stabilizovat. Byl to ten všední člověk. Byl to chlap s rodinou, dětmi. Byl čestný. Stál za tím, čemu věří. Nezašli jsme příliš do hloubky jeho temné minulosti, takže mi bude chybět ta snaha zajít s tím dál. Seriál měl nekonečné možnosti. Opravdu měl, díky upřímnosti těch otevřených malých příběhů, takže loučit se s ním bylo jako sundat si ponožky a zůstat tak. Ty ponožky byly součástí jeho osobnosti.


Když jsem seriál začal, byl jsem tak naladěný na specifické rekvizity pro něj - tužky, přezky ná pásek, ponožky. Natáčel jsem výslechové scény bez bot, v těch proužkovaných ponožkách... tak se staly součástí té postavy. V kapse nosil zapalovač kvůli tomu, co reprezentoval, a jsou tu hodinky, na které jsme se nikdy ani nezaměřili, a co je v nich napsané. Je tu tolik malých detailů, na které bych si přál, abychom se zaměřili. Trochu jsme to udělali, ale ano, bylo těžké rozloučit se. A zároveň to bylo velmi osvěžující.

S Buffy The Vampire Slayer, Angelem a Bones jste dohromady pracoval 20 let a objevil se ve více než 400 epizodách televizních seriálů - jak na tahle impozantní čísla nahlížíte?
Řekl bych, že jsou impozantní pouze v tom, jaká je to těžká práce a jaké z toho mám pocity. Ne v tom, že to budete pořád vytahovat, "Bože, podívejte se na ty statistiky a ta čísla." Takhle nad tím nepřemýšlím. Přemýšlím jako atlet, je to o práci a konkrétním dni. Neohlížím se. Vždy přemýšlím o momentu, co zrovna natáčíme. Na čem zrovna pracujeme? Co je to za moment? Čeho s ním museme dosáhnout? Ten proces začíná úvodem a končí, když se odvysílá poslední epizoda, ať už to jsou dva měsíce, tři měsíce, šest let, nebo jakkoliv dlouho se nám poštěstí.

S tím, jak je televize v současnosti konstruovaná, je to rychlé, existuje velké množství kanálů, a je tu spousta obsahu. Každý chce být vyslyšen, ale pokud narazíte na příběh, který je jedinečný, dává to smysl. Nehoníte se za tím. Není to o snaze vecpat kruh do čtverce, protože můžete mít skvělou pilotní eipzodu a opravdu skvělé obsazení a pak to jde k čertu. "Jak to mohlo selhat? Má to všechno." No, možná že nemělo? Možná tomu chybělo srdce? Možná šíre a propojení? Prací herců je podnicovat scénáristy. Musíme je podnicovat, ať už jste kdekoliv. Můžete být třetí postavou. Do Angela jsem byl najatý na šest ze 12 epizod. Já zjevně nadchl scénáristy a tak toho napsali víc. Chtěli toho vidět víc. To je moje práce.

Kdybych nedělal svou práci správně, nejspíš bych pak natočil šest epizod a tím by to skončilo... Možná bych odešel a natočil jiný seriál. Kdo ví? Ale když u toho zůstanete, musíte do toho vložit práci. Já se na to nedívám a neříkám si "páni, to je víc jak 400 televizních hodin." Ne, je to jen o tom, že zítra je nový den. Ať už zrovna pracuji na čemkoliv, na tom prostě pracuji a to je celé. Jinak nad tím nepřemýšlím. Miluji, co dělám, baví mě to, a jsem na tu práci pyšný. Obzvlášť v televizi. Ptají se "jak můžeš natáčet jeden seriál tak dlouho? Nebojíš se, že tě už pak budou obsazovat jen do stejných rolí?" Nad takovými věcmi já neuvažuji, protože je to práce.

Baví mě postava, tak ho rozvíjím dál, a výzvou je zařídit, aby stále působil svěže ve třetí sérii nebo v desáté, ještě víc než v první sérii nebo v pilotu. Musíte to dělat neustále, a pokud ne, přestaňte a jdete dělat něco jiného. Takhle se na to celé dívám já.

source: ew.com
 


Comments

1 Liduška Liduška | Email | 12. april 2017 at 20:44 | React

Davide, seš nejlepší, miluji tě...

2 brre brre | Web | 24. april 2017 at 8:41 | React

má fakt dobrej pohled na věc...jedna z věcí co mám na hercích z Bones ráda je to že přesto že jsou dost populární stále stojí nohama na zemi:o)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement